Keňa, Iten, Rift Valley - Mezi přední jihočeské běžce-vytrvalce bezesporu patří 25 letý Jiří Csirik, člen píseckého atletického oddílu Atletika. Vánoční svátky prožil pod horkým tropickým sluncem v africké Keni. Zde se připravuje ve společnosti nejlepších světových vytrvalců na letošní sezónu, která by měla vyvrcholit účastí na pražském mezinárodním maratónu. V souvislosti s pobytem píseckého vytrvalce v kolébce vytrvalců jsme ho požádali o rozhovor.
Co způsobilo, že jste se ocitl v africké Keni?
Od chvíle, co jsem přečetl knihu "Běhání s keňany" to byl můj sen. Navíc poslední dva roky jsem byl často zraněný a důsledkem toho ztratil motivaci, takže to beru jako restart. Nebýt právě v Keni, asi už bych se běhání věnoval hodně rekreačně. Můj kamarád a jihočeský vytrvalec David Vaš (Sokol České Budějovice) už tu byl dvakrát, a když jsem se dozvěděl, že pojede znovu nebylo proč otálet.
Jaký je cíl Vašeho pobytu?
Zvýšit svou výkonnost a zlepšit si osobní rekordy. Hlavně na půlmaratonu a na maratonu. Bude to pro mě zlomová sezona, když se nevydaří, možná i poslední.
Můžete nám popsat prostředí, krajinu Vašeho současného působiště?
Při příjezdu zde bylo období dešťů, všude bláto a vlhko. Nyní je tu období sucha, hodně se práší, což při běhu není úplně příjemné. Jelikož Iten je 2400 metrů nad mořem, je tu často větrno a o dost chladněji než třeba v hlavním městě. V noci je tu okolo 15 stupňů a přes den 25 až 30. Krajina je tu pěkná, hned za barákem máme příkopovou propadlinu Rift Valey, která se táhne 6500 kilometrů přes Afriku.
Jste v zemi, jejíž vytrvalci patří ke světové špičce, co to pro Vás znamená?
Hlavně je to motivace, když jste ve městě kde každý druhý běhá. Potkáváte tu světové hvězdy na tréninku nebo v restauraci. U jídla si popovídat třeba s Chelimem, který byl druhý v Riu na 5000m za Mo Farahem, není problém.
Setkáváte se, či trénujete, s některými keňskými vytrvalci, popř. kterými?
Hned první den v Keni se nám podařilo potkat snad největší současnou hvězdu. Eliuda Kiptchogeho zrovna se vracel z Ameriky. Ještě byl tak hodný, že nás popovezl 15 km autem. Každý den vás olympijský vítěz nesveze. Potkal jsem i další hvězdy.
Jak Vás mezi sebe přijali?
Všichni jsou tu v pohodě, poslední dobou sem jezdí více a více bělochů. Místní jsou zvyklí a myslím, že jsou i rádi. Přece jen na turistech se vydělá nejlíp.
Kromě domácích Keňanů, jsou zde i jiní světoví běžci, kteří?
Ano, dá se říci, že kromě Američanů a Etiopanů se zde připravují největší esa. Za zmínku stojí norský borec Sondre Moen, který nedávno překonal evropský rekord na maraton. Také vycházející švýcarská hvězda Julien Wanders. Nebo bratři Robertsonové z Austrálie, kteří už tu deset let žijí. Tihle všichni borci dokáží soupeřit s černochy a i je porážet.
Popište nám jak vypadá jeden takový trénink s vytrvaleckou špičkou?
Záleží jaký je den a co je v plánu. Obvykle je budíček v 5:30, následuje lehká snídaně a v 6:20 vyráží početná skupina na trénink. Většinou 100-200 běžců. Trénink skončí v 8:30 než se umyjeme, protáhneme a promasírujeme je čas obědu. Po obědě dáme šlofíka a zhruba v 17:00 další běh, pak lehké posilování, večeře a jde se spát.
Zvládáte jejich tréninkové dávky, či máte svůj tréninkový plán?
Máme svůj vlastní program, ale pár tréninků s Keňany absolvujeme. Bohužel pokaždé to nejde, jsou na nás moc dobří a člověk by se brzy přetrénoval. Ideální je pro nás trénovat spíše s holkami. Proto běháme ve skupině Keňanky Betsy Sayna, byla pátá na olympiádě v Riu.
Na co se v tréninkových jednotkách především zaměřujete?
Především tempová vytrvalost, trénuji tu hodně poctivě, myslím, že mohu říci, že nikdy předtím jsem takhle netrénoval. Naběhám zhruba 150-160 km týdně. Rozhodně to není žádná dovolená.
Jaké máte podmínky pro trénink a jak snášíte nadmořskou výšku?
Podmínky na trénink jsou docela dobré, běháme převážně po hliněné cestě, to je dobré pro klouby. Co se týče nadmořské výšky, první tři týdny jsem se často zadýchával i při pomalém tempu. Nyní už jsem aklimatizovaný.
Takový pobyt v Keni není jistě levná záležitost, máte nějakého sponzora či si to hradíte sám?
Pár sponzorů mám. Mám podporu materiální tak i finanční, ale celé soustředění to nepokryje. Avšak největší podpora je pro mě rodina, kamarádi a hlavně táta. Soustředění vyjde zhruba na 70 tisíc korun, nejdražší položky jsou letenky a očkování. Samotný pobyt v Itenu je levný. Například jídlo si tu dáte za 20 korun.
Jak dlouho se budete v Keni připravovat na letošní sezónu?
Pět měsíců.
Letošní Vaše terminovka bude vypadat jak?
Termínovku sestavenou nemám, ale nejdůležitější závody budou Pražský půlmaraton a maraton a domácí Buďejovický půlmaraton, když vše půjde podle plánu zvážím účast na Košickém maratonu.
Rozhovor: Josef Fuka